Strabenice

1873 - 1919

Strabenice tak neměly svého učitele až do roku 1873, kdy se domáhaly znovuotevření školy. Komise uznala potřebu zřízení exkurendní školy (učitel do školy dochází jen občas) s celodenním vyučováním. Učitelem se stal Antonín Tesařík, jenž byl bývalým desátníkem u dělostřelectva. Přestože Tesařík požadoval alespoň nejnutnější pomůcky k výuce, místní občané je považovali za zbytečné. Následné spory skončily opět odchodem učitele, tentokrát do Osvětiman u Kyjova. Nového učitele Strabenice nedostaly, důvodem byl opět chatrný stav školní budovy.

Až do roku 1880 tak musely strabenické děti navštěvovat školu v Litenčicích. Mezitím se škola opravovala. Byla přistavena učebna za 1529 zlatých a 40 krejcarů. V roce 1879 se Strabenice pokoušely žádat o osamostatnění školy, nebylo jim ale vyhověno a děti se mohly učit ve Strabenicích jen v zimě (1. listopadu - 30. dubna).

Prvním učitelem v opravené škole byl od 1. ledna 1880 Jan Krpec(* 1856). Přestože docházka byla vzorná, neměly Strabenice dostatek školou povinných dětí pro osamostatnění školy. Obec se tak rozhodla na vlastní náklady zřídit dva obecní byty a nastěhovat do nich dvě chudé rodiny s velkým počtem dětí. Tímto bylo dosaženo dostatečného počtu žáků a škola byla výnosem zemské školní rady v Brně dne 1. prosince 1881 zřízena jako jednotřídní. Konkurz na učitele po návrhu okresní školní rady v Kroměříži vyhrál Karel Fentler (* 1858 - 26.4.1934, Kroměříž), podučitel ze Ptení u Prostějova. Ve škole působil až do roku 1919.

1920 - 1930

V roce 1920 odešel učitel Karel Fentler do penze. V době jeho dovolené jej zastupoval a místní děti vyučoval p. Zapletal. Poté byl stanoven prozatimní učitel Augustin Sukaný, který ve Strabenicích působil až do 1. září 1922, kdy na jeho místo nastoupil Antonín Malík. Ve stejném roce byla ve škole položena nová dlažba, byly pořízeny nové tabule, počítadla a dveře z pokoje do kuchyně. V roce 1928 se pak ve škole opravovala kuchyně, když byl přestavěn komín, byla vybourána pec na chleba a nahrazena sporákem. Kuchyně se zvětšila a jedno malé zamřížované okno bylo nahrazeno dvěma světlými.

- 2 -

1931 - 1945

V září 1931 odešel učitel Antonín Malík do Soběsuk u Zdounek. Jeho místo zaujal Stanislav Zapletal, který se do obce přistěhoval z Litenčic. Během zdravotní dovolené Stanislava Zapletala od 1. září do 31. prosince 1931 vyučoval na strabenické škole Alois Měrka. S dětmi nacvičil divadelní představení Bobeček z ministerstva a uspořádal Silvestrovský večírek. Mimo školu funguje také obecní knihovna, zájemců o četbu ale mnoho nebylo. Četly zejména dívky, mladí chlapci dávali přednost místním a přespolním tanečním zábavám. V této době byly v obci tři radiové přijímače. Kromě hostinského Josefa Mikulíka a obchodníka Petra Štěrby vlastnil rádio také učitel Stanislav Zapletal. Ten jej zdarma zapůjčoval do školy, aby děti mohly jednou týdně poslouchat vysílání školního rozlasu. Škola i nadále pořádala slavnosti a oslavy ve významné dny jako Den matek (5. května), Den vzniku ČSR (28. října) nebo Vánoce.

Stanislav Zapletal byl v září 1935 přeložen do dvoutřídní školy v Troubkách a jeho místo zaujal Bohuslav Dvořák z Lutopecen. Přestože byl zpočátku dobrým učitelem, ke konci svého krátkého působení se dal na pití se svými kumpány i litenčickým farářem. Dalším učitelem ve Strabenicích byl Antonín Brázdil. Ten vyučoval na místní škole do roku 1945, když poté za učitelskou katedru usedl František Loučka (* 5.9.1916, Lhotka). Ve škole vedle hlavního učitele působila také učitelka ručních prací a farář z Litenčic. V rámci školní výuky se dívky od roku 1935 učily vařit v nově upravené kuchyni v obecním domě (čp. 49). Během druhé světové války se ve škole začala vyučovat němčina a to až šest hodin týdně.

1946 - 1962

Hned v prvním roce po druhé světové válce se dostalo strabenické škole čestného uznání od ministerstva školství. V akci "Mládež sobě a republice" se místní škola umístila mezi pěti nejlepšími v okrese, mezi obecnými školami skončila dokonce první. Ocenění převzala žákyně osmého ročníku Jarmila Nábělková přímo v Praze z rukou ministra školství Zdeňka Nejedlého. Diplom byl zarámován a vyvěšen ve třídě na památku.

V dubnu 1948 byl schválen nový školský zákon. Všechny školy se staly státními a změnila se i celková struktura školství. Děti do tří let navštěvují jesle, do šesti mateřskou, do jedenácti národní a do patnácti střední školu. Z nového usnesení tedy plyne devítiletá povinná školní docházka. Nadané děti mohly pokračovat ve studiu na škole třetího stupně (dříve vyšší střední škola, gymnázia) a čtvrtého stupně (vysoké školy).

- 3 -

Učitelé museli mít nově vzdělání na pedagogické fakultě vysoké školy. Děti se ve Strabenicích vyučovaly od první do páté třídy v samostatných třídách.

Po sedmiletém působení odchází ze Strabenic v roce 1952 na vlastní žádost František Loučka do Kyselovic. Na jeho místo byl přidělen pětapadesátiletý vdovec Alois Malý, ředitel národní školy v Jarohněvicích. Po třech letech ale rovněž na vlastní žádost odchází na osmiletou střední školu v Kroměříži a novým ředitelem národní školy ve Strabenicích se stává František Kopčil.

Škola doznala drobných změn. Nejprve byly v roce 1947 namontovány na budovu školy tři bleskosvody za 2700 Kčs. V roce 1954 došlo k vnějšímu nátěru oken a dveří. Ve stejném roce byl také postaven nový plot u školní budovy, vybudován vjezd a vrata. Byl zřízen také odtok odpadní vody od studny do nového kanálu. Dva roky poté byly ve třídě položeny parkety a byla pořízena nová kamna, radio, hodiny a skříň pro lidovou knihovnu. Roku 1957 byla opravena podlaha i ve školském bytě a proběhlo vybourání dveří z kuchyně do druhého pokoje. Byl postaven také nový plot ze strany ke kapličce. Téhož roku dostala škola také pole pro vybudování školní zahrady.

V roce 1958 se František Kopčil i s rodinou odstěhoval. Na místo ředitele národní školy tak přišla první učitelka. Byla jí Věra Ledvíková, jejíž manžel dělal hajného v Hošticích. Vyučování ve škole skončilo 30.6.1962 pro malý počet žáků. Ve stejnou dobu skončily i školy v Kunkovicích a Honěticích. Děti musely začít dojíždět do Litenčic.

Bývalá místnost třídy sloužila jen jako veřejná knihovna a klubovna mládeže. V roce 1967 chce školu koupit JZD a přestavět ji na druhý byt. Ze záměru nakonec sešlo, protože škola navíc byla poskytnuta i řidiči ČSAD, který měl ve Strabenicích konečnou stanici.

V sedmdesátých letech byla budova školy prodána státu a přestavěna na dvě bytové jednotky. Knihovna se přestěhovala do prázdné budovy národního výboru.